Léčba

Léčba chondropatie není snadná a standardní. Je směřována zejména na tlumení bolesti a případného zánětu, a také na regeneraci chrupavky a hlavně na zmírnění a oddálení postižení chrupavky a tkání. Jednoznačně je nutné odlehčit přetíženým místům.

Cvičení, sádra nebo rehabilitace?

Významnou roli hraje také cvičení, které je zaměřeno na úpravu biomechaniky pohybu v kloubu. Smyslem je zlepšit funkci svalového aparátu, a hlavně posílit oslabené a zkrácené svalstvo. Nicméně zásadní je také zodpovědnost pacientů a jejich disciplína. Je totiž nezbytné hlídat si správnou polohu, nesetrvávat dlouho v jedné pozici, pravidelně rozcvičovat kolenní klouby a používat vhodné oblečení i ortopedické pomůcky.

Chondropatie byla v minulosti často řešena i sádrovou fixací, což se dnes naopak považuje za hrubou chybu. V současnosti je však naopak velmi rozšířeno použití nejrůznějších podpůrných pomůcek, jako jsou ortézy nebo berle. Akutní poranění jsou řešena pomocí pasivních ortéz s pevnými výztuhami, ale volba nejvhodnějšího protetika záleží vždy na konkrétním případu.

Podstatnou součástí léčby pak je rehabilitace, zahrnující léčebný tělocvik, většinou sestavený na míru. Sestává z řady cvičení a pohybových schémat. Skvělého účinku pak lze dosáhnout v kombinaci s fyzikální léčbou, jako je magnetoterapie, elektroléčba či diatermie.

Chirurgické zákroky jsou spíše vzácné a jsou omezeny na případy, které jsou odolné vůči konzervativní léčbě.

Smutnou pravdou je, že čím déle pacient ignoruje příznaky onemocnění nebo je bagatelizuje, tím déle pak léčba trvá a tím delší je také návrat k plně aktivnímu životu. Rozhodně však cesta zpět ke sportu musí být pozvolná a zátěž je nutné navyšovat postupně a rovnoměrně, kupříkladu 10% týdně. A v každém případě je zásadou číslo jedna dbát pokynů svého těla. To znamená, že objeví-li se při zvýšení zátěže bolest, je potřeba ji okamžitě snížit. Na počátku je také možné využít mírných dávek protizánětlivých léků. Ignorace pokynů a porušení léčebného režimu může v krajním případě vést i ke vzniku trvalých následků.

Prognóza neléčených pacientů není dobrá. Časem je vysoce pravděpodobná degenerace chrupavky a následovat může i vznik sekundární artrózy patelofemorálního kloubu.